Text o chráněných druzích Blanenska v minulosti je na následujícím odkazu:
https://osspesov.webnode.cz/l/chranene-druhy-blanenska-v-minulosti/
Ochrana sokola stěhovavého má v Moravském krasu téměř stoletou tradici
Ostraha hnízd dravců působí na první dojem jako novodobá záležitost nadšených ochranářů, na kterou mnohdy bývá veřejností nahlíženo skeptickým pohledem. Že nejde o novinku nás může přesvědčit článek, který vyšel v roce 1938 v časopise Stráž myslivosti.
Autor článku Ing. B. Prusek podává zajímavé svědectví o hnízdění a ochraně sokola stěhovavého v Moravském krasu, a to konkrétně z Josefovského údolí. Uvádí, že v oblasti tehdejšího školního lesního statku Masarykův les Vysoké školy zemědělské v Brně tito ptáci pravidelně hnízdili na nepřístupném skalisku a "svým charakteristickým křikem a elegantním kroužením oživili část Josefovského údolí". Škoda, že autor nebyl více konkrétní ohledně přesného místa hnízdění. Pouze dále píše, že "počátkem měsíce června objevili se na výstupku skaliska před otvory skalních dutin, vlastního to hnízda sokolů, tři dosti už vyspělí mladí sokolíci". Zřejmě nešlo o Býčí skálu, neboť takovou dominantní skálu by autor jistě zmínil. Jiné zdroje uvádí hnízdění sokolů ve třicátých letech minulého století na Býčí skále a na Jáchymce.
Tehdejší pozorovatel se dokonce pokusil o fotografování mláďat, ale bohužel se fotografie skrz světelné podmínky nezdařily (tedy i fotografování sokolů má téměř stoletou tradici). Konkrétní podoba ochrany není z článku zjevná. Autor jen uvádí že "sokol požívá v obvodu školního statku absolutní ochrany. To předpokládá pilné a poctivé hlídání hnízda, neboť v okolí Brna jest dosti snaživců, kteří by se rádi mláďat zmocnili, jak už se také při hnízdění na jiném skalisku stalo". I tohle se dá považovat za důležitou informaci a asi jedinou zmínku o vykradeném hnízdě v Krasu.
Publikování informací o výskytu dnes zvláště chráněných druhů v literatuře nebylo před cca sto lety příliš časté. O to cennější je tento článek.
Sokol stěhovavý v Moravském krasu
Součástí přírody Moravského krasu je znovu již více jak pět let sokol stěhovavý. Za tuto dobu dokázaly zde hnízdící dva páry vyvést celkem dvacet čtyři mláďat, a to během pěti hnízdních sezon. Ne vždy byla situace pro tento druh takovýmto způsobem optimistická, vždyť novodobé hnízdění se datuje až od roku 2016. Téměř padesátiletá absence sokola stěhovavého na našem území způsobená zejména neuváženým používáním chemikálií v krajině vymazalo siluetu tohoto dravce z oblohy nejen nad krasovými žleby.
Právě tato skalnatá oblast jižní Moravy patřila odedávna k jeho tradičním hnízdištím. Bývala obsazována až čtyřmi páry, a to do roku 1957. Ještě v roce 1968 došlo k ojedinělému zahnízdění. Tak je to uvedeno v publikovaných zdrojích. Podle ústních sdělení starousedlíků docházelo k velké nelibosti místních chovatelů holubů ke hnízdění ještě v sedmdesátých letech. Ti situaci nejprve řešili odchytem a vypuštěním sokolů údajně až v Jeseníkách. Jelikož i nadále ke hnízdění docházelo, hnízdící páry nakonec vystříleli. V každém případě v tomto období mizí sokol stěhovavý z naší krajiny. Následnou téměř půl století trvající situaci, kdy byl sokol na našem území vyhynulým druhem, začaly v České republice řešit reintrodukční programy s cílem návratu tohoto druhu. Nejinak tomu bylo i v Moravském krasu. V letech 1993-2001 zde bylo vypuštěno 26 sokolů, z toho 16 samců a 10 samic (navíc byli v roce 1992 vypuštěni i dva samci raroha velkého). Od roku 1998 byly u celkem šesti ptáků použity i vysílačky. Všechna vypuštěná mláďata byla okroužkována. O dalším osudu vypuštěných sokolů však vesměs neexistují žádné informace. Výjimku tvoří dva případy. Jedno mládě bylo odloveno jestřábem lesním (prokázáno díky vysílačce), ve druhém případě byla jedna ze samic usmrcena v Německu ve stáří pěti roků. Tato poměrně intenzivní reintrodukční aktivita nevedla k obsazení lokality a zahnízdění nebylo prokázáno, známé jsou pouze přelety a ojedinělý výskyt jednotlivých ptáků.
Průlomový byl až rok 2016, kdy byl zaznamenán tokající pár
na jedné z lokalit v NPR Vývěry Punkvy, která byla dlouhodobě
sledována. Jelikož se hnízdiště nenacházelo v blízkosti turistických
stezek, nebylo nutné sáhnout k uzavírkám, a i z tohoto důvodu platí
režim utajení hnízdiště i v současnosti. Páru se podařilo úspěšně vyvést
tři mláďata. Během monitoringu se zjistilo, že samice je kroužkována. Odečet se
podařil až v následujícím roce.
Rok 2017 přinesl překvapení v podobě obsazení další lokality, a to turisticky frekventované Býčí skály. Zde již uzavření nejbližšího okolí hnízdiště bylo nezbytné. Právě uzavírka s ostrahou, kterou zajišťovala Stráž přírody, byly zásadní pro úspěšné vyhnízdění na tomto historickém hnízdišti. Úspěšně z něj vylétlo jedno mládě. Další čtyři mláďata v tomto roce vyvedl pár z NPR Vývěry Punkvy. Na podzim se také podařil odečet kroužku hnízdící samice z tohoto páru. Na odečítacím kroužku je kód 8B. Samice pochází z maďarských Bukových hor a okroužkoval ji dne 31.5.2013 ornitolog Tamás Szitta. Jde o první odečet sokola z Maďarska a obecně z území jižně od ČR.
Následující rok byl zatím nejúspěšnější, co se týče počtu vyvedených mláďat. Z obou hnízdišť vylétlo celkem osm mláďat. Rok 2019 byl dramatičtější vzhledem k predaci mláďat na hnízdišti v NPR Vývěry Punkvy, a to nedaleko hnízdícím výrem velkým. Toho roku byl hnízdně úspěšný pouze pár na Býčí skále, který vyvedl tři mláďata. V roce 2020 vylétlo z Moravského krasu z již tradičních hnízdišť celkem pět mláďat, z toho jedno z Býčí skály. V současném roce opět hnízdí dva páry, v NPR Vývěry Punkvy jsou na hnízdě čtyři mláďata, na Býčí skále jen jedno.
Vzhledem k písemným záznamům se dá do budoucna předpokládat přírůstek v podobě třetího páru. I přes intenzivní monitoring nebyla obsazenost dalších potencionálních hnízdišť zatím zaznamenána. Doufejme, že se to do budoucna změní.
Text byl napsán pro časopis Veronica č.3/2021. Jde o velice vydařené číslo věnované Moravskému kasu viz. odkaz: https://www.casopisveronica.cz/
Návrat sokola stěhovavého (Falco peregrinus) na jižní Moravu: hnízdění v Moravském krasu 2016-2020
Returning of the Peregrine Falcon (Falco peregrinus) in South Moravia region: the breeding in the Moravian Karst in 2016-2020
René Bedan
ÚVOD
Moravský kras patřil v minulosti k významným hnízdištím sokola stěhovavého (Falco peregrinus) na Jižní Moravě. První zpráva o hnízdění je z roku 1919 (Čapek 1924). Od roku 1924 do roku 1957 zde hnízdily možná až čtyři páry, jeden v Josefovském údolí na Býčí skále (jednou na Jáchymce) a až tři páry v údolí Punkvy u Vilémovic (Krkanka nad Skalním mlýnem a skály nad vchodem do Punkevních jeskyní), ještě v roce 1968 došlo k ojedinělému zahnízdění (Hudec 1972). Poté sokol stěhovavý mizí nejen z našeho území vlivem všeobecně známých příčin (extrémní používání chemických přípravků v zemědělství - DDT atd., Stirling-Aird 2012).
Reintrodukce
Snahy o navrácení druhu do přírody se nevyhnuly ani Moravskému krasu. V devadesátých letech minulého století zde probíhala poměrně intenzivní reintrodukce. V letech 1993-2001 bylo vypuštěno 26 sokolů, 16 samců a 10 samic. (Jistou zajímavostí je i vypuštění dvou samců raroha velkého Falco cherrug v roce 1992, AOPK 2016). Od roku 1998 byly použity i vysílačky, celkem u šesti ptáků. Všechna vypuštěná mláďata byla okroužkována. O dalším osudu vypuštěných sokolů neexistují téměř žádné informace. Výjimku tvoří dva případy. Jedno mládě bylo v prvním týdnu od vypuštění odloveno jestřábem lesním (Accipiter gentilis) asi kilometr od místa vypouštění (prokázáno díky vysílačce), ve druhém případě byla jedna ze samic usmrcena v Německu ve stáří pěti roků, zřejmě byla sražena autem. Navzdory intenzivnímu reintrodukčnímu programu nebylo v následujících letech hnízdění prokázáno, známé jsou pouze přelety a ojedinělý výskyt jednotlivých ptáků (Kovařík 2006 a in verb.).
HNÍZDĚNÍ V SOUČASNOSTI
První hnízdění, rok 2016
Tokající pár byl v Moravském krasu poprvé pozorován až v roce 2016, v NPR Vývěry Punkvy. V dopoledních hodinách, dne 6. března, byla pozorována kopulace a předávání kořisti. Pár byl výrazně fixován na jednu dominantní skálu, kde byl k vidění prakticky denně. Z tohoto důvodu se hnízdění dalo očekávat právě zde. S ohledem na částečné zastínění skály stromy nebylo možné z bezpečné vzdálenosti prozkoumat celou skálu a vstup či slanění nepřipadalo vzhledem k ohrožení hnízdění v úvahu. Nutno podotknout, že veškerá pozorování probíhala z bezpečné vzdálenosti s ohledem na požadavky daného druhu, i když by to znamenalo, že hnízdo nebude dohledáno. Nezbývalo než doufat, že hnízdění probíhá.
S postupným úbytkem počtu pozorování v dubnu a začátkem května bylo nezbytné závěr ohledně místa hnízdění přehodnotit. Při dalším průzkumu okolních skal bylo dne 19. května ze vzdálenosti cca 300 metrů hnízdo nalezeno (obr. 1). Jak se následně ukázalo, nacházela se v něm tři mláďata v prachovém peří, která byla záhy nakrmena samicí. Paradoxně bylo toto skalní hnízdo dlouhodobě kontrolováno jako potenciální hnízdiště. Jelikož hnízdní skála byla mimo turistické cesty, nebylo nutné sáhnout k omezení vstupu a nebyl problém držet hnízdění v tajnosti. Režim utajení této lokality platí i v současnosti.
Hnízdní péče probíhala v naprostém pořádku, přísun potravy a přítomnost rodičů byly pravidelné. Bylo pořízeno velké množství dokumentačních materiálů (videozáběry jsou dostupné na https://www.youtube.com/watch?v=Ds2kfEIrV7U), díky nim se potvrdilo, že samice je kroužkovaná. Samec kroužky neměl.
K úspěšnému vylétnutí mláďat došlo mezi 7. a 9. červnem. Všechna tři mláďata byla opakovaně pozorována během celého července, některá z nich ještě během srpna. Šlo o vůbec první prokázané vyhnízdění sokolů stěhovavých na jižní Moravě po téměř padesátileté přestávce.
Pár se nadále zdržoval na lokalitě, od konce srpna již bez mláďat. Tzv. podzimní tok pozorován nebyl. Během zimy byl přítomen již jen samec.
Hnízdění v roce 2017
Následující rok se dalo očekávat opětovné zahnízdění. Při kontrole dalších potenciálních hnízdišť byl 28. února k velkému překvapení pozorován sokol na Krkavčí skále v NPR Býčí skála a následně byla dohledána i samice. Tento pár se projevoval velice výrazným, nepřehlédnutelným a nepřeslechnutelným tokem. Dalo se předpokládat hnízdění na Krkavčí skále, svojí výškou dominující Josefovskému údolí. Pár ale začal naletovat na římsu na Býčí skále, kde bylo staré krkavčí hnízdo (obr. 2). I koncem března ptáci vykazovali vazbu na toto staronové hnízdiště (první zmínky o hnízdění na Býčí skále jsou z let 1931 a 1947, Hudec 1972, v roce 1957 se uvádí hnízdění u nedaleké jeskyně Jáchymka, Balát & Gaisler 1973 in Martiško 1994). Tuto lokalitu bylo nezbytné uzavřít veřejnosti.
Dne 1. dubna 2017 byl prostor pod hnízdní skálou a v přilehlém okolí uzavřen. S ohledem na extrémní návštěvnost by samotná uzavírka nic neřešila, tudíž bylo započato s ostrahou. Tu realizovali dobrovolní členové Stráže přírody CHKO Moravský kras, kteří nesčetnými zásahy vůči neukázněným turistům zajištovali hnízdnímu páru šanci na úspěch. V extrémních případech, kdy došlo ke vstupu do bezprostřední blízkosti hnízda, bylo uděleno i několik pokut.
Od tohoto data samice začala inkubovat, samec ji několikrát denně bez problémů střídal. Dne 4. května samice změnila chování a dalo se očekávat líhnutí. Jediné mládě bylo poprvé pozorováno 7. května z místa vzdáleného 450 metrů, odkud bylo možné díky převýšení vidět do hnízda. Během hnízdní péče lokalitu několikrát navštívil nekroužkovaný immaturní samec, na kterého domácí samec extrémně agresivně reagoval. Mládě, samice, vylétlo 16. června kolem jedné hodiny odpolední. Přelétlo z hnízda na smrk u jeskyňářské chaty, kde zůstalo až do večera. Druhý den přelétlo přímo na Býčí skálu, kde se zdržovalo celý den. Právě probíhající Den otevřených dveří byl využit k propagaci a jakémusi odškodnění návštěvníků za uzavírku lokality. Stovky lidí měly možnost pozorovat sokola ve stativovém dalekohledu a získat informace ohledně tohoto druhu. Vylétlé mládě se na lokalitě zdržovalo asi dva měsíce. Video-dokumentace z hnízdění je dostupná na https://www.youtube.com/watch?v =HbiJd-CRgpo.
Hnízdění loňského páru probíhalo souběžně, samec se zdržoval na lokalitě celou zimu, samice byla poprvé pozorována 13. února. Oba ptáci vykazovali tentokrát aktivitu u skály vzdálené od loňského hnízdiště asi 200 m. Dne 9. dubna bylo přibližně lokalizováno hnízdo a 14. dubna bylo nalezeno místo, odkud do něj bylo vidět. Ze vzdálenosti cca 600 m byla pozorována samice inkubující na otevřené skalní římse nacházející se pod převisem. Dne 7. května byla z výše uvedeného místa pozorována dvě až tři mláďata, 2. června byl počet upřesněn na čtyři. Dne 11. června vylétlo první mládě, další opouštěla hnízdo obden, poslední vylétlo až 18. června. Celá rodinka, tedy šest sokolů, byla pozorována společně ještě během července. Nejdéle na lokalitě zůstalo jedno z mláďat, samička, do 27. srpna.
Odečet kroužku hnízdící samice
Podzim 2017 přinesl rozuzlení záhady původu samice z utajené lokality. Záběry z fotopasti a nakonec i z fotoaparátu identifikovaly černobílý odečítací kroužek s kódem 8B na levé noze (obr. 3). Samice pochází z maďarských Bukových hor (pohoří Bükk), od obce Cserépfalu, kde ji 31. května 2013 okroužkoval Tamás Szitta. Pro naše území jde o první odečet sokola z Maďarska a obecně z území jižně od ČR. Celý proces dohledání získaných údajů z kroužku trval poměrně dlouho a úspěch byl dílem spíše náhody. Je to zarážející - kroužkování je přece jen výrazným zásahem do života ptáků a kvalitní databáze by měla být samozřejmostí.
Hnízdění v roce 2018
V tomto roce probíhalo hnízdění v zaběhlých kolejích. Maďarská samice opět zahnízdila na římse ve stejné utajené lokalitě jako v roce 2017, její identitu opět potvrdila fotopast. Býčí skála byla opět uzavřena a strážena, hnízdo bylo na loňském místě. Tento rok připravil překvapení v hnízdní úspěšnosti, na obou hnízdech bylo po čtyřech mláďatech (obr. 4, https://www.youtube.com/watch?v=Pm1Igs4RUE0). Od 8. do 17. června všech osm mláďat opustilo hnízdo.
Hnízdění v roce 2019
Rok 2019 sliboval další úspěšnou sezónu, kterou umocnila opakovaná přítomnost samce v šatě 1K nebo 2K na další, velice slibné lokalitě. Dokonce byla v jeho přítomnosti pozorována adultní samice s kroužkem na pravé noze. Ovšem další kontroly na této lokalitě byly negativní.
Maďarská samice, opět odečtená, tentokrát zvolila hnízdo z roku 2016. Mláďata (čtyři) byla poprvé pozorována 13. května. Všechna byla na hnízdě také 19. května a následně i 26. května, kdy již byla kompletně přepeřená, beze zbytků prachového peří. Dne 29. května bylo však hnízdo prázdné. S ohledem na počet mláďat a časový úsek potřebný k jejich vylétnutí bylo evidentní, že došlo k externímu zásahu. Při ohledání prostoru pod skálou byla nalezena hlava mláděte sokola, které bylo sokolníkem určeno jako samice stáří 42-45 dnů (V. Skoták in verb.). Jako příčina neúspěšného hnízdění připadal v úvahu nedaleko hnízdící výr velký (Bubo bubo), jehož přítomnost budila nervozitu již v roce 2016. Roku 2019 měl dvě mláďata zpozorovaná na hnízdě spolu se samicí již 10. května. Při kontrole výřího hnízdiště bylo nalezeno trhaniště s množstvím letek ze sokola, peří bylo i na hnízdě. Odebrané vzorky peří patřily mláděti mladšímu, než bylo to, ze kterého byla nalezena hlava (V. Skoták in verb.). Hnízdo výra velkého bylo od sokolího vzdáleno cca 800 metrů. V následujících dnech byla lokalita opakovaně kontrolována, ale kromě hnízdního páru žádný sokol nebyl pozorován. Je zajímavé, že výr po tři roky neprojevil o sokoly zájem a právě v době velké potravní nabídky (toho roku proběhla gradace hraboše polního) hnízdo predoval.
Na Býčí skále sokoli obsadili loňské hnízdo. Začátkem března byl pár již v toku, oblast byla uzavřena dne 15. března a strážena od 1. dubna, kdy samice začala inkubovat. Začátkem května byla zpozorována mláďata, tentokrát tři, která vylétla ve dnech 8. až 10. června.
Hnízdění v roce 2020
Pátou hnízdní sezónou se dal očekávat přírůstek v podobě třetího páru. I přes intenzivní monitoring se však nepodařilo nalézt byť jen pobytové znaky sokola na další lokalitě.
V NPR Vývěry Punkvy byla přítomnost páru potvrzena fotopastí v polovině února. Po zkušenostech z minulých let se dalo předpokládat hnízdění na stejné římse jako v letech 2017 a 2018. Inkubující samice byla zjištěna začátkem dubna právě na tomto hnízdě. Mláďata byla poprvé pozorována 26. dubna. První mládě ze čtyř vylétlo 29. května, poslední 4. června.
Na Býčí skále byl kompletní pár pozorován 29. února. Tentokrát si nevybral staré krkavčí hnízdo, ale dutinu v pravé části skály, jejíž umístění neumožňovalo pozorovat dění uvnitř. Uzavírka a ostraha probíhala podle zaběhlého scénáře. Začátkem května začala samice nosit potravu na hnízdo, později bylo i slyšet mládě. Jak se později ukázalo, bylo jedno, sameček. Vylétlo 10. června. Následující den bylo nalezeno pod skálou na zemi, odkud bylo odehnáno na nedalekou vyvýšeninu, po pár hodinách rozkoukávání nakonec odlétlo. Dalšího dne již zcela bez problémů létalo, na vysokém modřínu nad hnízdní skálou si od samice přebralo kořist.
Za zmínku stojí opakovaná přítomnost zedníčka skalního (Tichodroma muraria) v polovině dubna, kdy přímo na Býčí skále vybíral potravu v těsné blízkosti hnízda s inkubující samicí. Ta na to nikterak nereagovala, na rozdíl od poštolek (Falco tinnunculus), které si útok neodpustily, ale zedníček se jim elegantně vyhnul a pokračoval ve své činnosti.
SHRNUTÍ A ZÁVĚR
Během pěti hnízdních období bylo dvěma páry v Moravském krasu vyvedeno celkem 24 mláďat (2016 - 3, 2017 - 4 a 1, 2018 - 4 a 4, 2019 - 0 a 3 a 2020 - 4 a 1 juv.), z toho devět vyvedl pár hnízdící od roku 2017 na Býčí skále. Pouze v jednom případě bylo hnízdění neúspěšné. Žádné mládě nebylo okroužkováno.
Monitoring v Moravském krasu přinesl několik zajímavých poznatků. Poukázal na schopnost druhu obsazovat lokality s velkou návštěvností, Býčí skála je toho dokladem. Někdy uváděné pravidlo střídání hnízd na Býčí skále nefungovalo. Otevřená hnízda, vystavená povětrnostním vlivům, jsou pravděpodobně přirozeně zbavována nečistot, a tedy jsou v následujícím roce znovu obsazována. Dále je zajímavé, že čím více let pár na lokalitě hnízdil, tím byl jarní tok slabší. Bylo to potvrzeno u obou párů.
Otázkou zůstává kapacita území. V roce 1926 měly v Moravském krasu hnízdit tři páry vzdálené od sebe 500-600 metrů (Jirsík 1948). V tomto případě by kapacita území byla řádově vyšší než historicky uváděná maximálně čtyři hnízda. Na druhou stranu je nutno brát v potaz limitující faktor, kterým je obsazenost vhodných míst výrem velkým. Nezbývá než doufat, že v brzké budoucnosti nezůstane jen u dvou sokolích párů.
PODĚKOVÁNÍ
Zde uvedené informace by byly těžko zjistitelné bez přispění osob zásadních pro monitoring a ochranu sokola stěhovavého v Moravském krasu. Nejvýznamnější z nich je Josef Vrána, který mne k monitoringu nasměroval a poskytoval konzultace. Hnízdění na Býčí skále by bylo obtížně představitelné bez členů Stráže přírody CHKO Moravský kras, a to především Radovana Mezery, Jany Dvořákové, Petry Konečné, Filipa Chalupky a dalších. V roce 2020 s ostrahou výrazně pomohly lektorky z Domu přírody Moravského krasu a Lipky - pracoviště Rychta. David Horal a Mátyás Prommer sehráli zásadní úlohu při identifikaci odečítacího kroužku hnízdící samice. Vlastimil Skoták poskytoval odborné znalosti při určování stáří mláďat. V neposlední řadě bych rád za spolupráci poděkoval i Správě CHKO Moravský kras.
Summary
The Moravian Karst belonged to the most important breeding sites of the Peregrine Falcon (Falco peregrinus) in South Moravia. Up to four pairs bred there in 1924-1957. In following years, similarly as at most localities in Europe, peregrines disappeared from this region. Despite reintrodution attempts in the 1990s (26 juveniles were released in 1993-2001), they did not return untill 2016, when a displaying pair was recorded in National nature reserve Punkva springs. The breeding was successful, three young left the nest for the first time on 7th - 9th June. It was the first breeding of Peregrine Falcons in South Moravia region after almost fifty years. A female from the breeding pair originated in Hungary, where she was ringed in the Bükk mountains on 31st May 2013. It was the first peregrine ringed in Hungary (and in countries south of Czech Republic at all) recorded in our country. In 2017, the second pair started breeding in the Moravian Karst, at Býčí skála lokality. Up to now, 24 young were fledged, nine of them were reared by the pair occupying Býčí skála cliff. Just in one case the breeding was unsuccessful due to predation of four almost fully grown chicks by an Eagle Owl (Bubo bubo). No young was ringed.
LITERATURA
AOPK ČR, 2016: Rozbory CHKO Moravský kras k 31. 12. 2016 (příloha plánu péče o CHKO). Nepubl., dostupné na Správě CHKO Moravský kras
Čapek V., 1924: O sokolech na Moravě. Stráž myslivosti 2: 76, 91-92
Hudec K., 1972: Die Bruplätze des Wanderfalken (Falco peregrinus) auf dem Höhenzug Českomoravská vrchovina. Zoologické listy 21/2: 157-163
Hudec K. & Šťastný K. (eds), 2005: Fauna ČR, sv. 29/2. Ptáci - Aves 2/I (2., přepracované a doplněné vydání). Academia. Praha
Jirsík J., 1948: Naši dravci. 2. vydání. Mladá fronta. Praha
Kovařík M., 2006: Program péče o krajinu v CHKO Moravský kras. Ochrana přírody 61/5: 135-138
Martiško J. (ed.), 1994: Hnízdní rozšíření ptáků - Jihomoravský region. Část I. Nepěvci. Moravské zemské muzeum & ZO ČSOP Palava. Brno
Stirling-Aird P., 2012: Peregrine Falcon. New Holland Publishers. London, Cape Town, Sydney, Auckland
Text byl napsán pro časopis Crex, zpravodaj Jihomoravské pobočky České společnosti ornitologické. Je zde zveřejněn se souhlasem šéfredaktorky Vlasty Škorpíkové, které tímto děkuji nejen za možnost zveřejnění, ale i za redaktorskou práci.